Václav Buchtelík - Zoja

Nad funerálními obrazy Václava Buchtelíka.

Malíř Václav Buchtelík, známý svými apokalyptickými obrazy příměstských krajin, moderních architektur a dekadentních mobiliářů ve žhavé i neprodyšné barevnosti, se tentokrát na výstavě v galerii Sokolská 26 představuje sérii obrazů z posledního roku na ryze osobní téma.

Ztráta a odchod blízkého provokuje otázky místa, záchytného bodu v časovém kontinuu a jejich výtvarného vyjádření. Výtvarné vyjádření není v tomto případě jen poklidným malováním, ale nutným osobním rituálem. Triviální věci spojené s odchodem se malíři stávají bodem odrazu k zásadním obrazům. Malíř na svých rozměrných plátnech monumentalizuje několik motivů – náhrobek, květiny, podobenku, které samy o sobě v zaužívaném kontextu mají spíše sentimentální, vzpomínkový charakter. Jejich zabstraktnělé formy, zbavené popisného detailu, barevně redukované na škálu modří a hnědí, zasazené do fluentního prostoru, dávají faktu odchodu blízkého univerzální rozměr. Formy se vytrhují, vystřihují z kontinua, jakoby chtěly vzdorovat anihilaci a procesům entropie. Jsou prázdné, neboť nemohou vystihnout, jsou tragické, protože bez tváře. Tvář se zastavila někde v bolestné vzpomínce a čeká, než se stane obrazem, sochou, historií. Tento proces se nedá urychlit.

Stylizace tvaru náhrobního kamene jako bílého posvátného místa naznačuje možnost setkání s tajemstvím. Květiny a kytice na obrazech ve svých profilových siluetách naznačují drama arabesky, esteticky lákavé, avšak, anebo právě proto, rychle mizící a „vadnoucí“ v ztemělém prostoru obrazu.

Podobenka, původně jasná, objektivně identifikovatelná imidž, se v obrazech stává prázdnou, překlápějící se hrozivou formou. Stínování jejího povrchu naznačuje pohyb onoho jakoby stínového, nepochopitelného i neuchopitelného bytí.

Motivy obrazů se na výstavě také zopakují uloženy v malých dřevěných boxech – objektech, připomínajících relikviáře nebo ostatkové obrazy. Svými strukturami však akcentují syrovost a bezvýznamnost prostých materiálů, jako možný kontrast k pozlacené okázalosti, k monetární hodnotě a nadčasovosti středověkých devocionálií.

Tématu odchodu konkrétního blízkého člověka se v Buchtelíkových obrazech dostává širší rozměr a přitom neztrácí na urgenci. Výstava je příležitostí k přemýšlení o ontologických otázkách bytí a nicoty. Je výzvou k reflexi naší existenciální situace.

V Ostravě, 23. 4. 2019 Daniel Balabán