Narozen 1. května 1953 v Praze, autodidakt, žije a pracuje v Praze. Od roku 1995 pedagogicky působí na Akademii výtvarných umění v Praze a od roku 1998 na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde vede ateliér Performance. Je reprezentován galeriemi Krobath Wien, gb agency Paris a SVIT Praha.

Vyjdu ze současné situace – Jiří Kovanda dnes nesleduje jen svou vlastní mezinárodní karieru, ale více než polovinu svého času věnuje studentům AVU v Praze a FUD UJEP v Ústí nad Labem. Zároveň se často účastní vernisážového dění v Praze a podniká vyjížďky do světa na své vlastní vernisáže. V sobotu chodí k řece pozorovat ptáky a kačeny. V televizi sleduje pomalé neadrenalinové sporty, dokumenty (hlavně přírodovědecké) a většinou se vyhýbá celovečerním filmům. Neodmítá výzvy ke konzultacím od jiných studentů a umělců, rozhovory pro média, večírky, výlety, koncerty a večeře. Nechodí do divadla, do kina zřídkakdy. Ze všeho nejčastěji je přesvědčen, že umění vychází z nedostatku toho či onoho v životě, jinými slovy, že umění je z velké části náhražka. S tím se dá souhlasit i polemizovat, ale Kovanda to může doložit vlastními výkony. Když to vezmeme po pořádku, s oblibou zjednodušuje své rané akce ze sedmdesátých let odůvodněním nedostatku kontaktu a pokusem s někým navázat vztah. Tvrdí dokonce, že po tom, co se oženil, se z akcí vytratil, jeho fyzická přítomnost již nebyla důležitá a zůstaly jen důkazy akce – instalace – bez přítomnosti autora. Jeho vlastní důvody jsou protiváhou politickým interpretacím jeho performancí a intervencí ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Ty se staly nepostradatelnou součástí výstav a publikací mapujících a začleňujících umění bývalého východního bloku zpět do evropského a světového kontextu. Politický protest však nebyl autorským obsahem, Kovandovy motivace byly naopak vyjádřením osobních pocitů a stavů a sociálním experimentem překročení určitých limitů. Existuje několik stabilních hodnot, které jsou dle Jiřího Kovandy přítomny od ranných akcí a instalací, přes postmoderní kresby a obrazy, po objekty, koláže a asambláže devadesátých let, u kterých byli dlouho všichni na pochybách (včetně odborníků), zdali vůbec mohou být označeny za umění, přes intervence počátku třetího tisíciletí až po dnešní instalace a performance. Jeho záměrné lavírování na samé hranici toho, co se rozumí uměním, je pak také jednou ze stálých charakteristik Kovandova díla.

Edith Jeřábková

2006 Cena Michala Ranného
2007 Umělec má cenu
2007 Osobnost roku – výroční cena časopisu Pars pro toto
2014 Art Index – 1. místo
2015 Art Index – 1. místo
2015 Stipendium DAAD (Deutscher Akademischer Austauschdienst)
2016 Art Index – 1. místo